Sphagnum lindbergii Schimp. – rašeliník Lindbergův

Středně velké až statné, 8 – 20 (– 30) cm dlouhé, obvykle hnědavě nebo žlutohnědě, vzácněji hnědozeleně až téměř zeleně zbarvené rostliny, vzácně slabě lesklé.

Lodyhy poměrně silné, 0,5 – 1,0 mm, hnědavé až černé, s hyalodermis 3 – 4vrstevnou, buňky haylodermis bez pórů. Sklerodermis jasně odlišená, tmavě hnědá. Svazečky větví po 4-5, nepříliš dobře diferencované na odstávající a převislé větve (někdy 2 odstávající a 2 – 3 poněkud kratší převislé větve), hustě nahloučené, větve kratší či delší, náhle, vzácněji pozvolna zúžené, přímé. Hlavička vyklenutá nebo plochá

Lodyžní listy velké, 1,0 – 1,6 × 0,9 – 1,5 mm, široce lopatkovité, směrem vzhůru rozšířené, na celém horním okraji a někdy i zčásti na boční straně následkem resorpce hyalocyt silně třásnité, od lodyhy odstávající či k lodyze přilehlé, s lemem v dolní části silně rozšířeným. Hyalocyty s četnými přepážkami, avšak bez vzpěr (výjimečně malé množství vzpěr v dolních hyalocytách), vždy bez pórů.

Větevní listy podlouhle kopinaté až vejčité, 1,5 – 2,8 × 0,3 – 1,0 mm, přímé nebo poněkud jednostranné, vždy zřetelně pětiřadé, na špičce uťaté, na okraji vehnuté. Chlorocyty úzce trojboké, na vnitřní stěně uzavřené hyalocytami. Na vnější i vnitřní straně drobné póry, 3 – 5 µm.

Jednodomý autoický i dvoudomý druh. Samčí větévky kyjovité, hnědé, nepříliš zřetelně odlišené. Perichaetiální listy široce jazykovité až oválné, uťaté, třásnité.

Výtrusy tmavohnědé, (25 –) 28 – 32 µm.

Ekologie: Prakticky vždy na vrchovištích ve šlenkách nebo na jejich okraji, výjimečně i mimo šlenky podél potoků aj.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Pilous, Flora ČSSR, p. 258, 1971): Hojný na vrchovištích a zrašelinělých místech u potůčků Krkonoš; Krušné hory (Velké Jeřábí jezero), Jizerské hory (jižní svah Smědavské hory).
Celkové: Boreálně holarktický druh. V Evropě zasahuje (kromě našich hor a polské strany Krkonoš) na jih ještě do Harzu a Alp.

Variabilita: Nepříliš variabilní druh, modifikace se nejspíše odlišují barvou, habitem (velikost, nahloučenost větví, plochá či vyklenutá hlavička), postavením lodyžních a větevních listů.

Možné záměny: prakticky vyloučeny; habitus, pětiřadě uspořádané větevní listy a nápadné lodyžní listy jsou jednoznačnými určovacími znaky.