Druhy ohňů
1)
Ohně slavnostní
Na
slavnostní oheň jsou dobrá podélně půlená polena o stejné délce. Výplň je z
klestí a třísek.
Slavnostní oheň je obřad.
Až uslyšíte dva táborníky, jak se dohadují, co se u slavnostního ohně smí a
nesmí dělat, tak je nechte, ať se hádají. Každá osada, každý tábor či oddíl má
své vlastní zvyklosti. Částečně jsou přebrané a odposlechnuté, částečně vznikly
časem jako součást tradice kolektivu. Neexistuje jediný a správný návod nebo
zákon o tom, jak má slavnostní oheň vypadat a co se může či nemůže dělat.
V blízkosti slavnostního ohně se rozdělává malý, pomocný oheň. Ten se
zapaluje ještě před tím, než začne slavnost sama. Slouží ke spálení štěpin
odsekaných při stavbě slavnostního ohně, potom k zapálení fakulí na podpal
slavnostního ohně. V průběhu slavnosti slouží k opékání buřtů nebo přípravě
jídla vůbec a nakonec ke spalování odpadků.
Druhy ohňů
Oheň při táboření má také svůj příležitostný význam, ale to už známe z táborů. Jsou ohně slavnostní, strážní, užitkové a jiné.
a) Pagoda
b)
Pyramida
Při stavbě tohoto typu ohně je vhodné použít střední opěrný
kůl, kolem kterého do kruhu narovnáme štípaná polena. Suchý vývrat nebo pařezový
kořen umístěný do prostřed pyramidy vykouzlí při obřadním zapalovaní
neopakovatelnou atmosféru. Pyramida má tvar kužele a je vhodná
pro menší tábory.Nařezaná polena složíme do pyramidy a obdobným způsobem i
přikládáme. Dostaneme vysoký jasný plamen, který osvětlí celý prostor kolem táboráku,
takže se nejen pěkně povídá či zpívá, ale podaří se i
zábavné výstupy, hry apod.
c) Hranice
Je to
nejméně náročná stavba.je to rovněž slavnostní ohniště. Podobá se pagodě, stavba
je však jednodušší, protože nemusíme přiřezávat, vybírat a skládat polínka podle
tloušťky. Hranice má nahoře i dole stejné rozměry. Hoří mnohem déle. Oproti pagodě
má určité omezení co do výšky stavby. Staví se ve tvaru krychle a je vhodná pro
střední tábory.
2)
Ohně užitkové
Jsou to malé ohně, které
slouží nejčastěji k ohřátí nebo usušení. Většina z nich dnes patří do kategorie
tábornických bonbónků. Některé se ale používají s úspěchem k účelu, ke kterému
kdysi sloužili. Nezapomeň, že oheň se ve volné přírodě rozdělávat nesmí. Podle
zákona můžeme rozdělat oheň pouze na veřejných tábořištích na místech k tomu
určených a nebo na soukromém pozemku se souhlasem majitele a za dodržení
přísných bezpečnostních opatření.
a) Dřevorubecký oheň
je vlastně taková
zmenšená pyramida. Na základ ze suchého roští pokládáme dřevo dokola do tvaru
kužele. Dřevo tak lépe chytá a pěkně prosychá.
b)
Polenový krb (oheň
lenochů)
Si
leckdo plete s kanadským krbem. Jde o podobné ohniště, jen polena (kulatinu
zbavenou zbytků větví - sukoviny) jsou naskládána na dva šikmo zaražené kůly a
po nich se sesouvají do ohně. U paty této „hranice“ rozděláme oheň. Pokud
jsme postupovali správně, polena budou pomalu hořet a sama se sesouvat do ohně.
Dá se na něm snadno vysušit provlhlé či zmoklé dřevo. Aby krb fungoval,
je zapotřebí dostatek cviku.
c)
Kanadský krb
Je neocenitelný vždy, když potřebujeme
chránit oheň před poryvy větru a zabránit větším ztrátám tepla. Oheň se rozdělá
před stěnou sbitou ze slabé kulatiny o průměru nejvýš 10 cm. Ta má za účel
odrážet teplo jedním směrem. Kanadský krb se staví pro malou skupinku lidí za
sychravého počasí, dá se na něm sušit i mokrý oděv.
d) Oheň v dešti
Pokud potřebujeme
rozdělat oheň v dešti, rozděláme ho v rozpůleném polenu, které má mít průměr
alespoň 40 cm. Spodní polovinu dobře zaklíníme kamením, aby se nepřevracela. Obě
poloviny oddělíme kulatinou, aby vznikla mezera asi 20 cm. Uvnitř rozděláme
oheň. Žárem se polena zevnitř rozpálí a ač je to neuvěřitelné, tento oheň hodně
hřeje.
e)
Oheň na sněhu
Je-li tolik sněhu, že nemá smysl
dohrabávat se na zem, rozděláváme oheň na roštu ze syrové kulatiny, kterou ještě
podložíme syrovým chvojím. Tento oheň
zakládáme v zimě, když je hodně sněhu. Pokud je sněhu málo, můžeme ho odhrnout a
rozdělat klasický oheň. Ale pokud je sníh hluboký, nasbíráme si silnější polena
a vyskládáme z nich podklad (dřevený rošt), na kterém potom postavíme příslušný
oheň.
f) Strážní oheň
Tento oheň
připravujeme ještě za světla. Rozděláme malý ohýnek, který nám vyrobí dostatek
žhavého popela. Po setmění ze tří až pěti stran přiložíme do popela suché
kulatiny konci k sobě. Oheň slabě hoří nebo jenom doutná. Je málo viditelný a
přitom dá dostatek tepla. Dlouho vydrží, může hořet i celou
noc, pokud ho hlídka přikrmuje postrkováním polen. Předpokladem je suché dřevo,
které rychle nehoří. zakládáme ho nejčastěji v noci pro táborové hlídky. Má
dávat při co nejmenší spotřebě paliva dost tepla, ale ne příliš moc světla a
kouře. Nejjednodušší typ je ze tří silných polen paprskovitě složených. Hoří od prostředka,
a jak dřevo uhořívá přistukujeme je dopředu.
3)
Ohně
hospodářské
Hospodářská ohniště slouží k vaření. Aby bylo takové
ohniště funkční, musíme vědět, jak ho postavit. Z kamenů uděláme manžetu ve
tvaru osmičky. Ve větší části ohniště rozděláme oheň a do menší vyhrabujeme
žhavý popel a doutnající uhlíky. Po obvodu zapíchneme tři vidlice ze syrového
dřeva. Dvě vidlice zabodneme do země tak, abychom mohli kotlík zavěsit nad oheň
a jednu tak, abychom mohli kotlík přemístit jedním pohybem nad žhavý popel.
Tímto způsobem můžeme snadno a jednoduše regulovat mocnost varu nebo dušení
potravin. Popeliště a žhavý popel můžeme využít k pečení, smažení nebo udržování
pokrmu v teplém stavu. Takovéto ohniště můžeme postavit i pro více kotlíků
najednou. I zde platí, že než se naučíme stavět funkční ohniště na vaření, bude
nás to stát trochu zkoušení, abychom získali cvik a naučili se všelijaké finty,
které se nedají naučit z knížky nebo okoukat – chce to prostě cvik.
– v malém kotlíku
uvaříme spolehlivě 2 litry polévky (čaje), což je asi pro 5 dětí
– ve velkém
kotlíku uvaříme 3,5 litru polévky (čaje) a ta nám stačí asi pro 8 – 9
dětí
a)
Závěs pro jeden kotlík
Jednoduchým způsobem vaření v přírodě je závěs kotlíku ve
vidlicích. Kvůli vidlicím není nutné sekat zelené větve stromů. Snadno je
nahradíme kulatinami nebo silnějšími kůly s výřezem, které křížem zarazíte do
země a svážete provazem. Vidlice pro
závěs i hrazdu, na které je kotlík zavěšen, děláme vždy z mokrého dřeva
listnatých stromů. Pokud nedodržíme tuto zásadu, může nás potkat nemilé
překvapení v podobě vylité polévky v ohni. Podle zákona schválnosti to bude v
okamžiku, kdy bude polévka hotová.
b) Závěs pro jeden kotlík na zmrzlé půdě nebo
kamenitém podkladu.
Patřičně dlouhou syrovou větev důkladně
zatížíme balvanem. Je výhodné na konci větve udělat zářez a uvázat liščí smyčku, kterou protáhneme pod
balvanem a zajistíme – je to taková pojistka. Kotlík je zavěšen nad ohništěm na kovovém podstavci, který se dá koupit v
železářství nebo prodejně sport. potřeb. Pokud ho nemáme, poslouží nám silnější
větve.
c)
Závěs pro více kotlíků
Pokud
potřebujeme vařit ve více jak dvou kotlících, pak je výhodnější používat jako
hrazdu na zavěšení kotlíků železnou trubku nebo tyč. Ten se podobá předchozímu, dává však při vaření větší
možnosti. Přikládáme na krátko polámané suché větve.
d)
Termoska
Potraviny nám vydrží až neuvěřitelně dlouho teplé, když je v kotlíku dáme
na rozpálené kameny do jámy a přikryjeme listím.
e)
Pečení v popelu
Všelijaké povídání o pečení slepic v jílu a podobně jsou spíš báchorky
než proveditelná věc. Přesto se nechá v popelu spolehlivě péct maso. Na misku
dáme to, co chceme upéct, hodně podlijeme vodou, přiklopíme kotlíkem a
přihrabujeme neustále žhavý popel a uhlíky.
f)
Setonův hrnec
je další věc, která celkem spolehlivě funguje. Do dosti hluboké jámy
naklademe vrstvu rozpálených kamenů. Na ni položíme zabalené maso (nesmí to být
příliš velký kus, maximálně tak kilo) a překryjeme vrstvou rozpálených kamenů.
Uprostřed přidržíme kůl a zasypeme hlínou, kterou dobře udupeme. Kůl vytáhneme,
do díry nalijeme malý kotlík vařící vody a kůl vrazíme zpět. Asi za tři hodiny
maso vyhrabeme a můžeme hodovat.
g)
Pečení na rožni
je tradiční záležitost, kterou si snad
každý odzkoušel. Tak si jenom připomeneme, že nežli začneme péct na rožni,
musíme mnohem dříve rozdělat oheň a vyrobit velké množství žhavého popela.
Pečeme žárem z popela a ne přímým ohněm. Pro takovouto činnost je nejvhodnější
přikládat dubovým nebo bukovým dřívím – nedává velký plamen, ale zato hodně
sálavého tepla. Stačí zapíchnout do
země dvě vidlice, na ně položit živý prut (zbavený kůry) s nabodnutým masem a
můžeme opékat.
h) Polní
sporáček
Můžeme postavit z kamenů a jílu.
Dá se na něm vařit, peci i smažit na pánvi zároveň. Dobré je mít s sebou malý
rošt. Nepoužívat ke stavbě kameny z potoka - žárem
praskají.
i)Ohniště z
kamenů
Na kratší
výpravě se pro vaření buduje ohniště ze dvou kamenů. Kotlík i třeba pánev na něm
pěkně sedí. Jen kameny je nutné srovnat do stejné výšky, třeba i zahrabáním
časti některého z nich do země.
j)Pečení na kamenech
Pečení na kamnech nebo na žhavém popelu má také dobré výsledky. Na kameny, kterými je obloženo ohniště, můžeme postavit kotlík, pánev apod. Nejlépe se vaří na ohništi postaveném z cihel
k)
Tři jehlice -Chipewajská kuchyň
Tuto
konstrukci používají kanadští skauti, kteří s sebou nosí v plátně tři půlmetrové
jehlice z drátu silného asi 6 mm. Nemusí potom shánět po prérii stejně vysoké
kameny. Je vázaná lanem a hodí se pro delší táboření. Během deště může být
překryta starou plachtou.
l) Stolové ohniště
Z nařezaných kulatin sroubíme asi metr vysoký stolec, který na
horní ploše pokryjeme vrstvou jílu, na němž rozděláme
oheň.